V roce 1944 se v Číně odehraje dramatická událost. Japonská armáda obklíčí britské a indické vojáky, kteří brání město Kweilin. Organizace BAAG, složená z vojáků i civilistů, čelí nebezpečí a rozhodne se bojovat proti Japoncům.
Major Henry John Cowie vede tým vojáků, kteří mají za úkol zničit mosty vedoucí k městu Kweilin. Cowie s odvahou postupuje k nepříteli a úspěšně vyhodí do vzduchu všechny mosty do vzdálenosti 60 kilometrů od města.
Fotografie: U.S. Army, Public Domain, Wikimedia Commons
Evakuace civilistů ve městě Kweilin. Lidé utíkají před přijíždějícími Japonci. Září 1944
Po detonaci posledních výbušnin se ocitli tak blízko nepříteli, že museli rychle odvrátit japonský útok. Díky Cowiemu se jim podařilo uniknout zajetí jen těsně. Velitel dokázal bezpečně vyvést své muže zpět do Kunmingu, kde našli úkryt a čekali na konec války.
Skvělý čin Cowieho zpomalil postup Japonců, což umožnilo spojencům takticky ustoupit. Velitel BAAG, Sir Lindsey Ride, nazval Cowieho akci největším úspěchem britské armády v jižní Číně během války. Cowie obdržel Řád britského impéria za své zásluhy.
Po válce se Čína začala zotavovat a obnovovat po občanské válce. Vznikaly nové podniky s cílem obnovit ekonomiku a vrátit Říši středu na světovou ekonomickou mapu, přičemž Hongkong se stal centrem této snahy. Cowie se po válce rozhodl zamířit právě tam a viděl v tom příležitost k bohatnutí.
Mladý a ctižádostivý veterán měl jasnou vizi – založit firmu John Cowie & Co. a začít obchodovat s léky a chemickými látkami. Brzy se ale firma zaměřila na novou komoditu, která získávala na popularitě – plast.
Nebude trvat dlouho a v Cowieho závodech v Hongkongu začnou vznikat zajímavé odlitky – odlitky ve tvaru lidské nohy. Cowie se inspiroval jednoduchou obuví, kterou viděl v Japonsku během války. Díky svým znalostem zpracování plastu začala jeho továrna jako jedna z prvních vyrábět plastové sandály.
Foto: Ken FUNAKOSHI, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0, Wikimedia Commons
Tradiční japonské zori.
Z Hongkongu až do poslední chatrče
Poptávka po cenově dostupné obuvi byla enormní, zejména v Asii a Jižní Americe. Lidé žijící v nejchudších podmínkách rozvojových zemí si je mohli dovolit a díky teplému počasí je nosili po celý rok.
Rychle se však staly oblíbené i v Evropě. Když je obuli například Brigitte Bardot nebo Sean Connery, stal se z nich hit i ve vyspělých zemích. Prodeje těchto bot začaly raketově stoupat, a to nejen u Cowieho továrny.
Jedinou výjimkou, kde se trend vietnamek dlouho neuchytil, byl Nový Zéland. Zde platily přísné pravidla pro dovoz levné obuvi. Nicméně mladý podnikatel Morris Yock rychle využil této situace a začal tyto boty prodávat na trhu.
Yock investoval do strojů a forem na výrobu plastových výlisků a začal masově vyrábět boty podobné Cowieho žabkám. Dal jim název „jandals,“ což byla kombinace slov sandály a japonského vlivu. Tento výběr názvu způsobil konflikt mezi oběma muži, protože i Cowie používal stejný název pro své výrobky. Oba tvrdili, že přišli s nápadem během svého pobytu v Japonsku a jsou považováni za tvůrce moderních „vietnamek.“
Cowie nepovažoval běžné nazouváky za něco, co by mělo být chráněno autorským právem, ale Yock měl odlišný názor. Už v polovině 50. let si zaregistroval ochrannou známku pro své plastové boty. Takže i když Cowie byl průkopníkem v oblasti jednoduché obuvi a vyráběl je ve velkém množství dříve než Yock, nakonec měl Novozélanďan práva na značku „jandals.“ Ironií bylo, že Yock musel na začátku dovážet materiál pro své boty právě z Cowieho továren v Hongkongu.
Celý konflikt byl ještě pikantnější, protože historie podobných sandálů sahala až do doby před mnoha tisíci lety. Otevřené sandály s jednoduchou podrážkou a páskem přes chodidlo byly oblíbené ve starověkém Řecku, na Blízkém východě a v Koreji dlouho před tím, než je adoptovali vojáci v Japonsku. Dokonce i první žabky jsou doloženy ve starověkém Egyptě, kde se nosily už 4 tisíce let před naším letopočtem.
Ani plastové sandály nebyly ničím revolučním. Zprávy naznačují, že firma Mitsubishi je vyráběla dokonce ještě před válkou.
Nic to však nezmění na skutečnosti, že Cowie byl tím, kdo zdokonalil výrobu těchto ikonických sandálů do té míry, že se staly skutečnou ikonou. A Yock tomu také významně přispěl. Díky němu se „jandals“ staly fenoménem v Oceánii a doslova národním pokladem.
Foto: Philip Adolphe Klier, Public Domain, Wikimedia Commons
Žena v žabkách. Snímek barmské ženy v tradičním oblečení s populární obuví na nohou pořídil Philip Klier kolem roku 1900.
Klapání je slyšet všude
Díky hromadné výrobě, která se zaměřuje především na Asii a Oceánii, jsou žabky známé po celém světě. Na Filipínách jsou nazývány „tsinelas“, v Barmě „hnyat-phanat“, v Izraeli „kafkafim“. Někde jejich název odkazuje na původ v Asii, jako například řecké „sayonares“ nebo maďarské „vietnami pápucs“. Jinde zase odkazuje na charakteristický zvuk, který vydávají při chůzi; odtud anglické „flip-flops“ nebo jihoafrické „slip-slops“.
V Brazílii byly v devadesátých letech rozdány obyvatelům chudinských čtvrtí, aby nemuseli chodit bosí. Dodnes jsou často jedinou dostupnou obuví v oblastech postižených chudobou, stejně jako v teplých místech po celý rok. Například africké děti si je rády vyrábějí z použitých pneumatik.
Přesto je nosí i top manažeři, herci a sportovci. Na stejné ulici je můžete vidět na nohou jak u Brada Pitta, tak u místního bezdomovce. Lidé je nosí pro jejich jednoduchost, styl a pohodlí. Postupně se staly kulturním symbolem. Symbolem globalizace, symbolem rovnosti.
Jak jsou oblíbené, tak jsou i kritizované. Ortopedové a lékaři kritizují jejich špatnou ergonomii a zdravotní rizika spojená s dlouhodobým nošením plochých a měkkých podrážek. Ekologové zase kritizují jejich krátkou životnost nebo hromady ztracených bot, které moře vyplavuje.
Ale nejvíce ze všech je jistě nenávidí jihoamerické děti.
V Latinské Americe se žabky staly běžným nástrojem pro výchovu dětí. Místní matky je využívají k potrestání neposlušných potomků, protože jsou snadno dostupné a účinné.
Z boty, která se rozšířila po celém světě díky světovým válkám, se stala ikona módy pro slavné osobnosti. Zároveň jsou žabky symbolem chudoby pro většinu obyvatel a zdrojem hrůzy pro brazilské děti.
Kdo by si pomyslel, že obyčejné plastové žabky budou mít takový význam.
Odkaz na sbírku fotografií s popisem: https://collections.tepapa.govt.nz/object/1654341?page=1&rtp=1&ros=1&asr=1&assoc=all&mb=c
Článek se zaměřením na historii žabek naleznete zde: https://receptionflipflops.com/blogs/news/the-history-of-flip-flops?srsltid=AfmBOooQEW4ZB7PA-fJsxR6cahzScZSDcMXPm_hHdeEEyhTgCrTE5noe
