Není kvůli jejich nepraktičnosti, ale kvůli symbolice jako něco „západního“ a rebelského. Učitelé spíše vidí džíny jako pracovní oděv než vhodné školní oblečení.
Džíny (také nazývané džínsy nebo rifle) jsou kalhoty vyrobené z pevné bavlněné látky – džínoviny, známé jako denim. Původně to byl pracovní oděv. Německý rodák Levi Strauss přišel během americké zlaté horečky s nápadem nabídnout zlatokopům a horníkům odolné kalhoty z tohoto materiálu. Byly patentovány v roce 1873. Model s kovovými nitěmi se vyrábí dodnes.
Název jeans pochází z francouzské fráze bleu de Gênes – což znamená „janovská modř“. Odkazuje na italské město Janov (Genova), kde se již ve středověku vyrábělo hrubé bavlněné plátno používané na plachty a pracovní oděvy. Později se z něj vyvinula džínovina. Tato pevná bavlněná tkanina s keprovou vazbou dodala džínům jejich odolnost a typický vzhled. Tato látka byla barvena do modra a právě ta se stala základem moderních džínů. Z francouzského označení postupně vzniklo anglické blue jeans.
Český název džíny byl inspirován italskou značkou Rifle, kterou založili bratři Fratini v roce 1958. Rifle Jeans začala vyrábět vlastní džíny inspirované americkým stylem a v roce 1968 se stala první západní značkou, která oficiálně vstoupila na československý trh prostřednictvím prodejen Tuzex. Jméno Rifle se stalo synonymem pro džíny obecně a je používáno dodnes.
Termín texasky vznikl spojením džín s americkými kovboji a Texasem. Tento výraz se začal používat i díky štítkům značek jako Lee nebo Wrangler, kde bylo často vidět „Blue Denim Made in Texas“.
V Americe byly džíny oblíbené mezi zlatokopy, horníky, dělníky a kovboji, což vedlo k vnímání starší generace jako pracovního oblečení. V Československu v 70. a 80. letech se však situace změnila. Džíny byly kvůli omezené dostupnosti v Tuzexu považovány za luxusní a těžko dostupný oděv. Pro mladé lidi se staly symbolem západního životního stylu a svobody, zatímco pro učitele zůstávaly pouze pracovním oblečením, které nebylo vhodné do školy.
Dnes jsou džíny běžnou součástí šatníku a smějeme se bývalému zákazu jejich nošení. Nicméně podobná diskuse se nyní vede kolem tepláků. Některé školy zvažují jejich zakázání ve třídách kvůli jejich příliš neformálnímu a nedůstojnému vzhledu.
Další módní „kontroverzní“ trendy:
- Mini sukně – provokativní, příliš krátké, údajně přitahovaly pozornost.
- Dlouhé vlasy u mužů – označovány za „nedostatek“, někdy dokonce důvod k vyloučení ze školy.
- Barvené vlasy a piercingy – považovány za nevhodné pro „výchovně-vzdělávací prostředí“.
Co mají tyto trendy společné? Dnes jsou již běžně akceptovány.
Tepláky přešly z domácností a tělocvičen na venkovní prostory a do škol. Pro některé jsou symbolem pohodlí a moderního stylu. Pro jiné jsou známkou „nedbalosti“ a „úpadku elegance“.
Ale opravdu se historie opakuje? Nejsou současné tepláky pouze obdobou těch osmdesátých let?
A kdo vlastně určuje normu?
Ještě nedávno byly vysmívané ponožky v sandálech. Považovány za projev českého nevkusu, terč posměchu. A teď? Na módních přehlídkách vidíme ponožky v lodičkách a najednou je to trendy.
Normy nejsou stanoveny žádnou univerzální autoritou, ale jsou determinovány časem, trendy, kulturou a naší ochotou přijmout nové věci. To, co dnes může být považováno za módní faux pas, může zítra být běžným standardem.
Někteří by mohli argumentovat, že školní uniformy by byly jednoduchým řešením. Jak by to však vypadalo v praxi? Děti by se převlékaly až ve škole? Nebo by nosily uniformu ve veřejné dopravě zpět domů? A co by platilo pro nošení školní uniformy venku?
Jaké oblečení je tedy vhodné? Rifle nebo sukně? A k nim tenisky nebo spíše lodičky? Pokud začneme stanovovat pravidla, může to ovlivnit nejen teplákové soupravy. To by znamenalo zásadní změnu módy na ulicích a vytvoření jasného rozdělení mezi tím, co je akceptovatelné a co není. A skončili bychom tam, kde jsme začali.
Nicméně pokud by se naše ulice opět staly místem opravdové elegance, bylo by to pro oči lahůdkou. Muži v oblecích s kravatou a kloboukem, ženy v kostýmech s kloboukem a širokým lemem, s rukavičkami a podpatky. Tato móda měla něco extra, co dnes mezi mikinami a bundami nenajdeme.
Avšak předpokládám, že ne každý by byl nadšen touto variantou, protože vždy se najde někdo, kdo si chce obléci to, co se mu líbí.
Co kdyby školy přijaly koncept výběru hábitů podle stylu Bradavic? Dejte dětem možnost vybrat si barvu kolejí a vsaďte se, že je budou s radostí nosit.
_________________________________________________________________
Anketa
Co byste nosili rádi?
Hábit v barvách Nebelvíru.
Hábit v barvách Zmijozelu.
Hábit v barvách Havraspáru.
Hábit v barvách Mrzimoru.
Tepláky. Nenechám si diktovat a nosím, co je mi pohodlné.
Cokoliv kromě tepláků. Ty patří do volnočasových aktivit a na sport.
Mohla by se do ulic vrátit elegance.
Celkem
hlasovalo
8
čtenářů.
_________________________________________________________________
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BE%C3%ADny
