Obzvlášť v oblastech mimo větší města zůstávají lidé často bez potřebné péče, na ošetření se čeká i několik měsíců a pohotovostní služby jsou přetížené. Nerovnost mezi jednotlivými regiony se stále prohlubuje, což vede k narůstající frustraci obyvatel, kteří mají k zubnímu lékaři stále dál.
Podle dostupných údajů u nás pracuje téměř devět tisíc zubních specialistů. I tak je pro řadu Čechů návštěva ordinace spíše výjimečnou událostí než běžnou záležitostí. Zatímco v Praze je stomatologů dostatek, menší města a venkov se potýkají s nedostatkem odborníků, kteří by byli ochotni pacienty přijmout. Pohotovosti jsou přetížené a některé regiony už nemají žádné možnosti, kam pacienty odesílat.
Tento problém se netýká pouze vzdálených lokalit. I v krajských městech jsou čekací doby běžně v řádu měsíců a zubaři často vůbec nové pacienty neberou. Z údajů České stomatologické komory vyplývá, že optimální počet pacientů na jednoho zubaře by neměl překročit patnáct set osob. V praxi je však tento počet často dvojnásobný. Zatímco na jednoho zubaře v Praze připadá přibližně 750 obyvatel, ve Středočeském kraji se o jednoho lékaře dělí více než dva tisíce lidí. Kritická situace nastává rovněž v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji.
Není překvapivé, že do pražských zubních klinik přichází stále více pacientů z okolních oblastí. Zubní lékař Jakub Hladík z kliniky The Clinic potvrzuje, že Středočeský kraj je jedním z regionů, odkud do hlavního města míří nejvíce lidí. „Zájem z různých lokalit každoročně roste. Lidé jsou frustrovaní, protože v jejich okolí není žádná alternativa,“ popisuje situaci.
Samotné povolání zubaře přitahuje mladou generaci. Každoročně ukončuje studium zubního lékařství asi tři sta studentů, a od roku 2028 se otevře nová fakulta v Ostravě. Ta však může přijmout pouze dvacet studentů ročně, což je velmi málo. Většina čerstvých absolventů navíc odchází do větších měst, kde mají lepší zázemí, větší možnosti profesního růstu a také vyšší platy.
Regiony se snaží přilákat nové lékaře různými pobídkami. Nabízejí například byty, plně zařízené ordinace, služební vozy nebo zajištění pacientů. Zájemci mohou získat také nástupní bonus a podporu od zkušenějších profesionálů. I tak většina mladých lékařů dává přednost životu ve městě, kde je snazší zahájit vlastní podnikání. Otevřít si zubní ordinaci může prakticky každý absolvent s diplomem a členstvím v České stomatologické komoře, na rozdíl od praktických lékařů, kteří musí mít specializační praxi.
Právě proto se v Praze každý rok objevují nové soukromé zdravotnické zařízení. Navzdory vysoké konkurenci se jich zakládá desítky. Hladík upozorňuje, že souboj o pacienty v hlavním městě se stává stále intenzivnějším a uspějí pouze ti, kdo nabídnou vysoce kvalitní služby. Zatímco ve městech je kladen důraz na úroveň péče, na venkově se potýkají s problémem najít lékaře, který by pacienty ošetřil.
Největší slabinou zdravotního systému jsou pohotovosti. V celé republice jich existuje pouze 84, přičemž například v Olomouckém a Plzeňském kraji jsou pouze tři. Lidé žijící na venkově často musí cestovat stovky kilometrů, aby se dostali k lékaři, a ani pak nemají zaručeno, že budou ošetřeni v čas. Ordinace bývají přeplněné, čekací doby jsou dlouhé a personálu ubývá.
Podle odborníků je příčina jasná – nízké finanční ohodnocení a přetížení. Mladí lékaři nemají zájem o pohotovostní služby, neboť jim nenabízejí stabilní pacienty ani adekvátní mzdu. Stále více lidí se proto obrací na soukromé kliniky, které poskytují ošetření i mimo běžné ordinační hodiny. Tyto služby jsou sice zpoplatněné, ale pro mnohé představují jedinou možnost, jak se k zubaři dostat včas.
Situace je paradoxní – Česko má dostatek zubařů, ale mnozí lidé se nemohou dostat k potřebné péči. Na papíře se systém jeví jako funkční, avšak v praxi se stále více osob ocitá mimo jeho dosah.
Nezapomeňte nás sledovat na Facebooku, kde sdílíme další fascinující články o zdravotnictví a novinky z našich regionů.
