Podprsenka je pro nás běžnou součástí každodenního života. Oblékáme ji každé ráno, aniž bychom si uvědomily, jak se vlastně cítíme.
Podporuje naše tělo, tvaruje ho, zvedá, skrývá. A někdy dokonce omezuje náš komfort.
Stejně jako všechny ty neviditelné břemena, která s ní neseme — tlak na to být atraktivní, držet se vzpřímeně, nepřehánět to, být přítomná, ale přitom nezapadnout.
Vzpomínám si na okamžiky, kdy jsem si ji večer sundala a pociťovala úlevu.
Nejen proto, že mé tělo konečně mohlo volně dýchat. Ale také proto, že s ní jakoby spadlo i veškeré napětí, které jsem po celý den udržovala.
Ta chvíle nahoty, prostá a tichá, mi vždy připomíná, že naše tělo není něco, co bychom měly zmenšovat, posilovat nebo kontrolovat. Je to něco, co je třeba prostě prožívat.
Někdy pozoruji ženy, jak si automaticky upravují ramínka. I když to vypadá jako malý pohyb, vidím v něm mnohem víc: jak často se přizpůsobujeme, abychom vypadaly „v pořádku“.
A pak jsou dny, kdy ji na sobě nemám vůbec. Ne proto, že bych chtěla šokovat. Ale protože chci být sama se sebou — taková, jakou mě stvořila příroda. Bez jakýchkoliv příkras. Bez omezení.
Podprsenka není naším protivníkem.
Pro spoustu z nás představuje symbol dospělosti, ženskosti a někdy i pocitu bezpečí.
Ale včerejší den mi ukázal, že svoboda má své tělo — a že možná každá z nás občas potřebuje něco sundat.
Látku, která nás svazuje. Myšlenku, která určuje, jak bychom měly vypadat. Pocit, že musíme být perfektní, abychom byly dostatečné.
Nevím, jak to vidíte vy.
Ale já mám dojem, že čím více si dovolím být před sebou nahá, tím více se cítím autentická.
A možná právě o tom včerejší den byl.
O odvaze cítit se ve svém těle jako doma — i když nevyhovuje očekáváním ostatních.
Napiš mi do komentářů — zajímá mě, jestli to máš podobně, nebo jestli se teprve učíš hovořit o těchto věcech otevřeně. Ráda si s tebou o tom vyměním názory. ��
A pokud se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat — aby ti neunikla další má zpověď. 💗
🪞 Mohlo by tě také zajímat:
