Jak krásné byly dívky v době Československa: Přirozený úsměv a eleganci vystřídal botox a plastiky

Během jednoho století prošla ženská krása velkou proměnou. V minulosti stačilo použít trochu pudru, rtěnky a upravit účes, ale dnes se ženy často uchylují k různým estetickým procedurám. Ideály krásy se měnily od úzkého pasu, přes chlapeckou štíhlost až po současný kult dokonalé pleti. Tyto změny neodrážely jen módní trendy, ale i společenské proměny. S rozvojem nových technologií a životních stylů se měnil i pohled na to, co je považováno za krásné. Cesta od jemných úsměvů československých dívek k botoxovým injekcím současných žen ukazuje, jak se krása transformovala z přirozené charakteristiky na komerční projekt, vyžadující neustálé investice.

Po vzniku Československé republiky v 20. letech došlo k výrazné proměně přístupu k ženské kráse. Zatímco před první světovou válkou byla krása spojována s šířkou boků a úzkým pasem, ve 20. letech byly ženy pyšné na svou rovnou postavu. Tato změna ideálů byla revoluční a záměrná. Díky masovým médiím, zejména filmu, se krása stala dostupná i běžným lidem. Herečky se staly novými vzory a ženy se snažily napodobit jejich styl. V té době se také začalo běžně používat líčení, což bylo dříve považováno za luxus.

V 20. letech byl populární světlý matný make-up, tenká rovná linka obočí, horní linka očních víček a výrazné rudé rty. Vlasy byly krátké, někdy až chlapecké. Šaty spíše skrývaly postavu než ji zdůrazňovaly. Módou se stala sportovní figura s vyšší štíhlou postavou bez křivek. Tento trend však nevydržel dlouho.

30. léta přinesla návrat k ženským křivkám, ale stále byla oblíbená štíhlost. Ženy už nemusely mít extrémně úzký pas jako předchozí generace, stačilo, když byl pas užší než boky. Korzet se tak definitivně stal minulostí. To symbolizovala kniha „Hygiena a kosmetika praktické ženy“ od Edy Lydisové z roku 1939, která slibovala „štíhlou a krásnou postavu bez drog během tří měsíců!“ Lydisová reagovala na nebezpečné trendy hubnutí pomocí škodlivých látek a hormonů, které nabízeli lékaři i podvodníci.

V knize bylo ženám slíbeno něco revolučního: „můžete přibrat nebo zhubnout, zmenšit boky, zbavit se vrásek, zpevnit prsa, zúžit lýtka a paže, zjasnit oči, napravit postavu, prostě udělat úpravy na svém těle podle svého přání“. Tělo se tak poprvé stalo „opravitelným“ projektem.

Avšak tyto snahy o dokonalost byly přerušeny druhou světovou válkou a následnými politickými změnami.

V minulosti stačilo být správnou ženou s šátkem do vlasů a úsměvem na rtech. Zatímco ikonou světa byla smyslná Marilyn Monroe se svými křivkami, u nás byla obdivována pracovitá žena. Pro některé bylo obtížné se upravovat a líčit. Západní kosmetika byla kvůli železné oponě téměř nedostupná, a tak musely ženy sahat po improvizaci. „Časy, kdy jsme hledaly šminky na černém trhu a místo řasenky používaly krémy na boty, jsou naštěstí pryč. Ale jedna věc zůstává – české ženy vždy našly řešení,“ vzpomínají pamětnice.

„Pro oči se používala maskara v plechovce z Polska. Hustá černá barva se naředila a nanesla kartáčkem na řasy,“ popisuje jedna z pamětnic. Zlom přišel až v šedesátých letech, kdy byl založen Ústav kosmetiky v Praze pod vedením Olgy Knoblochové, později známé jako Lady Dermacol.

S postupným uvolněním situace v šedesátých letech se začal měnit i pohled na krásu. Západní trendy a nové představy o ideálním vzhledu ženy začaly pronikat na československý trh. Lidé, kteří navštívili Západ, přinášeli zpět do země módní časopisy a příběhy o tom, co je tam v módě. Obrovskou popularitu získal kult extrémní štíhlosti, který byl symbolizován britskou modelkou Twiggy, vlastním jménem Leslie Hornby Armstrong. S výškou 170 cm a váhou pouhých 41 kg se stala ikonou své doby. Její jemná, až chlapácká postava a velké oči nastolily nový trend, který začaly napodobovat miliony dívek po celém světě, včetně těch československých. Twiggy tak otevřela cestu nové éře, ve které byla krása spojována spíše se štíhlostí než s ženskými křivkami.

V odpovědi na tyto trendy začaly ženy v Československu více zkoušet nové věci s kosmetikou, zejména s make-upem pro oči. Tato proměna vedla k vytvoření společnosti Dermacol v roce 1966, která se specializovala na make-up schopný dokonale zakrýt veškeré nedostatky – tento make-up se začal běžně používat i v televizi a ve filmech. S časem se stal populární i mezi studentkami středních škol. Přesto některé ženy s make-upem přehnaly. Vypadaly jako by si obličej namočily do mouky, vzpomíná Světlana Louženská, která tehdy prodávala v pražské Kotvě. Nicméně ženy neustále hledaly nové způsoby, jak si pomoci. Barvily si řasy leštidlem na boty a obočí zase černým krémem.

Následující desetiletí pokračovala v trendu experimentování se vzhledem. Stále byla populární štíhlá postava, ale ženy začaly dbát více na péči o pleť a vlasy. Na poli módy se objevily delší volně splývající účesy s příčeskem uprostřed, oblíbené byly také sukně ve tvaru áčka a výrazné šperky. I když bylo málo kosmetických prostředků k dispozici, ženy se naučily hrát s barvami a nebojí se zkoušet nové styly.

Osmdesátá léta přinesla v oblasti módy a krásy mnoho inovací. Ženské tělo se opět stalo důležitým prvkem a make-up prošel velkými změnami. Modré stíny, růžové rtěnky a hustá obočí byly velmi populární. Modré stíny se staly nezbytností pro každou ženu a trvalá ondulace se stala běžnou součástí vzhledu.

Konec komunismu otevřel Československu dveře k západním ideálům krásy. To vedlo k návratu extrémní štíhlosti. Zatímco v osmdesátých letech bylo trendy mít husté obočí, devadesátá léta přinesla tenké linky vytrhané skoro až do podkovy. Líčení se stalo výraznějším. K modrým stínům se přidaly konturovací tužky a tmavé rtěnky v odstínech hnědé barvy. Eva Herzigová se stala jednou z nejznámějších českých tváří, která se proslavila po celém světě a definovala nový standard krásy.

Na začátku nového tisíciletí se prosazoval trend extrémní štíhlosti, doplněný módním stylem celebrit s viditelnými břišními svaly. Začal se prosazovat ideál velmi štíhlé, ale zároveň atletické postavy.

Vstup do nového tisíciletí přinesl revoluci v oblasti estetické medicíny. Dnes se krása stala průmyslem. Obrovským průmyslem. Globální trh s botoxem má hodnotu miliard dolarů a neustále roste. Estetická medicína láká stále více lékařů z běžného zdravotnictví. Nejznepokojivější je, že klientkami jsou čím dál mladší ženy. Mnohé si nechávají aplikovat botox již v dvaceti jako prevenci proti vráskám. Mezi častými důvody pro návštěvu estetického lékaře patří rozchody, změny v životě nebo snaha cítit se lépe ve své pokožce.

Kromě štíhlých modelek začaly získávat popularitu také ženy plus size, ale současně se na scéně objevují i modelky s extrémní obezitou. Sociální sítě vyvíjejí tlak na dokonalost a ideály krásy se mění rychleji než kdy předtím. Ženy tak žijí v neustálém stresu, protože každý nový trend stanovuje nový standard. Tento tlak pociťují i světové celebrity, které jsou neustále obklopeny nabídkami plastických operací a kosmetických zákroků, aby si udržely mladistvý vzhled. Některé se snaží stárnout přirozeně, ale jsou stále porovnávány s mladšími kolegyněmi, což vytváří prostředí, kde je krása vnímána spíše jako povinnost než volba.

První česká královna krásy Růžena Brožová z roku 1910 reprezentovala úplně odlišný standard krásy než současné modelky. Soutěže krásy se konaly s přestávkami od konce války až do sedmdesátých let a poté opět od roku 1989. Je zajímavé sledovat, jak se typ vítězek postupně měnil. Zatímco dříve vyhrávaly spíše plnější ženy s jemnými rysy, od devadesátých let dominují štíhlé modelky s výraznými rysy.

Ideály krásy se v průběhu času měnily od úzkého pasu přes chlapeckou štíhlost až po výrazné křivky, odrážejíce společenské trendy a technologický pokrok. Zbývá otázka, jak bude vypadat krása v nadcházejících desetiletích a zda se opět vrátí k přirozenější podobě.